Hurá na mamuta!
Ulovit mamuta, není nic snazšího. Lopata, větve, pár kamarádů a mamut. Toť vše co potřebujete.. To jediné, co ale rozhodně nepotřebujete je lovit mamuta v podmínkách, ve kterých byl za dávných časů opravdu loven. Bezesporu se našim předkům nějakého toho mamuta ulovit podařilo a mohli tak hodovat na kýtách velikosti rodinného domku a litovat, že se grilovací koření dostalo do obecného povědomí až o pár tisíc let později. Mamut na obrázku je uveden pouze pro ilustraci faktu, že tento článek opravdu pojednává o mamutovi..
Skupina mladých antropologů za asistence meteorologů, profesorů, geologů, odborné literatury a vlastního entuziasmu zkoumala podmínky, za nichž byli "lovci mamutů" nuceni vydobývat svoji přezdívku. Opracovali kámen do nejvyšší možné dokonalosti, tj. v tomto případě do nějvětší lopatovitosi a v simulovaných podmínkách začali v několika směnách hloubit jámu na mamuta. Bylo časné jaro, a půda byla ve spodních vrstvách ještě řádně promrzlá, tedy přesně tak, jako tomu bylo před dávnými věky. Studenti, přesto, že je netrápil hlad, neměli existenční nejistotu ani dravou zvěř v zádech pracovali s urputnou snahou. A v počtu 20 kusů za necelý týden každodenní práce vyhloubili jámu několik metrů hlubokou... Když říkám několik. Myslím tím 3...
Mamut, i kdyby snad neprohlédl léčku s větvemi a listím, by nejspíš nebohé lovce nepříjemně překvapil, když by s nechápavým pohledem z této díry vystoupil a pokračoval dále v cestě...