honzafait

Pojmenovali ho Karel..

Nemyslím, že by hlavní problém vězel v jeho jméně, ale přesto se mi zdá, že na aristokratická, velkozvučná jména v naší rodině není vhodné klíma. Jakžoto Jan, chcete-li hloupý Honza, idealista a pecivál se cítím trochu přehlušen zvučným jménem mého nového sourozence..

Co mě ale nejvíce sráží, je intenzita vztahu, jakou si Karel a můj otec dokázali vybudovat za tak krátkou dobu. Karel je neustále vychvalován a obdivován a je otci stále nablízku. Otec si Karla oblíbil natolik, že jej kromě hospody bere i do práce a někdy i služební cestu. Do hospody, prosím, tam přece chodíme spolu taky, ale že by otec nemohl vydržet ani obchodní jednání ve Švédsku aniž by měl s sebou Karla spolu s jeho moudrými radami, přesvědčivým tónem a skálopevnou jistotou ?

Za 22 let jsem slyšel tátu omlouvat se za svoji chybu jen několikrát. Nutno říct, moc jich nedělá a já moc často neposlouchám, ale ke Karlovi směřují omluvy několikrát denně a to i v případě, kdy jde jen o hloupou neshodu na cestě na nákup.

 Kdykoli si teď otec neví rady, aniž by se otázal na mé mínění, vzkřine : "Zeptáme se Karla ?". Jak mám v těchto těžkých letech přesvědčit otce o svém vzdělání, když Karel má vždy přednost. O lehké konverzaci už také nemůže být ani řeč. Jestli si Karel vyvine osobnost, může na tradiční výlet s přáteli na Máchovo jezero odcestovat otec pouze v jeho společnosti a mě, maminku a sestru nechá doma škrábat brambory či co..

Ani nevíte, jak mi to jeho věčné "Blíží se sjezd" leze na nervy. Otec vždy zprvu nevěří a odvětí : " Ty si asi spad z višně, kdepa vidíš sjezd ? ".. Když se pak skutečně za zatáčkou vynoří avizovaný sjezd, otec se snaží vše u Karla vyžehlit a plazí se před ním na palubní desce. Bože, jak já se stydím.

Abych zabránil podobné situaci ve vaší rodině, dám vám důležitou radu :

Nenechte cestovní navigaci ovládnout

 vašeho rodiče, je to přetěžká konkurence