Pink Pink Hop Hop
Stát se sběračem míčku nebývá většinou velkým dětským snem. To se pak ale často mění, když na střední škole dojdou peníze a brigáda v továrně na kyselinu není zrovna velké vítězství. Wimbledonští sběrači míčků, jsou pravidelně již od roku 1920, vyvoleni ze stovek londýnských středních škol. Chtějí li výrostci a výrostkyně opravdu prohlédnout do nitra sbírání míčků, musí absolvovat půlroční, ne dvouměsíční, ale půlroční školení. Po tuto dobu se jim věnují naprosté světové špičky ve sbírání míčků.
Co je zajímavé jsou podmínky, jejíchž splněním se londýnksý středoškolák může stát Ballboyem. Regule nevyžadují žadnou předepsanou výšku ani váhu. Neexistuje žádná omluva pro neúčast na tréninkovém programu, a to včetně školního výletu, zranění či nemoci. Zásadními podmínkami jsou však dvě dovednosti ; klid a obratnost. Špičkový sběrač míčků musí vydržet stát nehybně po dobu pěti minut a uspět v náročném pohybovém testu. Zákeřný lektor pinkne v rychlém sledu za sebou míčky do sítě a je na Ballboyi, aby všechny zbystřil a posbíral, následně je zákeřnému lektoru přikázaným hodem s odrazem hodil zpět..
Každoročně je vybráno 250 top-sběračů přibližně z 800 uchazečů, což nutně neznamená, že pokud jste dívka, musíte se nechat přistihnout lektorem ve sprše, ale když to uděláte, je to vždy větší jistota..
Přiblížit vám strastiplnou cestu ballboyů a ballgirls mě napadlo, když jsem na jednom zpravodajském serveru četl následující zprávu ; Španělský král, vášnivý tennisový fanda, se obořil na pořadatele jednoho z domácích turnajů ohledně výběru ballgirls.. Španělští pořadatelé vybrali namísto trénovaných výrostků sličné modelky a povinné délky sukní zkrátili na nejúnosnější možnou míru... Španělský král tak reagoval v souladu se stížností André Aggasiho, plešatého tenisty, který poukázal na stranu pořadatelů ; "Myslím že není možné soustředit se na letící míček, když vím, že když ho zkazím přiběhne ta dívka a při sbírání z ní uvidím téměř všechno důležité"..
Někdy je to práce opravdu prozrazující :