Železniční kámásutra
13. 7. 2009
Další možnou teorií je pojetí vlakové dopravy jako malého kulurního a hygienického okénka do dob raného novověku, kdy Koperník na poli vědy působil.
Lidé byli v té době menších rozměrů, a něco jako rozložitá americká rodina svět zatím nepoznal. Na dopravu mezi evropskými velkoměsty si lidé vyhradili celý týden a předem zahrnovali léčebné výlohy na pohmožděniny.
Mezinárodní rychlík nabízí komfort thaiské věznice a jedinečnou příležitost zaběhnout si stovku překážek. Dle libosti lze po patnáct hodin provádět bizarní prezentaci železniční coupé kamásutry, kdy se člověk beznadějně snaží usnout na vlastním rameni s nohama zavěšenýma v pomyslném hammoku z nahnědlé záclonky. Aktivní jedinci si mohou zaběhnout stovku překážek přes kufry a spící Rusy v uličce a stihnout jeden ze dvou funkčních záchodů ve vlakové soupravě. Pravda, záchody jsou frekventovanější, nicméně většina nedisponuje splachováním, takže se vám nabídne pohled na věci, které by nepřestál ani Koperník..
Nebojte. Vše nakonec dopadne dobře a vy mezi Berlínem a Prahou, pokud Vás neodpojí a nepošlou do Minsku, usnete na rameni rozložitého amerického turisty, který má mnoho co společného s vodní postelí, kterou jste si koneckonců vždycky přáli vyzkoušet..
Návrat domů po půl roce není nic nepříjemného. První den můžete beztrestně jíst na gauči a spát po obědě. Celý proces zvykání na domov je ale bohužel v řádu minut. Pokoj je plný věcí, které vám nechyběly, město je plné lidí, které neznáte úplně stejně jako ty v zahraničí a všichni vaši kamarádi mají něco důležitějšího na práci. Cokoli jste vytrpěli v Koperníku, Galileovi či rychlíku pana Keplera, nebrání vůli všechny jen letmo obejmout, a vypadnout z domova na další půlrok..
Ikdyž mezi Berlínem a Prahou odpojili do Minska i ten jediný funkčí záchod..
Lidé byli v té době menších rozměrů, a něco jako rozložitá americká rodina svět zatím nepoznal. Na dopravu mezi evropskými velkoměsty si lidé vyhradili celý týden a předem zahrnovali léčebné výlohy na pohmožděniny.
Mezinárodní rychlík nabízí komfort thaiské věznice a jedinečnou příležitost zaběhnout si stovku překážek. Dle libosti lze po patnáct hodin provádět bizarní prezentaci železniční coupé kamásutry, kdy se člověk beznadějně snaží usnout na vlastním rameni s nohama zavěšenýma v pomyslném hammoku z nahnědlé záclonky. Aktivní jedinci si mohou zaběhnout stovku překážek přes kufry a spící Rusy v uličce a stihnout jeden ze dvou funkčních záchodů ve vlakové soupravě. Pravda, záchody jsou frekventovanější, nicméně většina nedisponuje splachováním, takže se vám nabídne pohled na věci, které by nepřestál ani Koperník..
Nebojte. Vše nakonec dopadne dobře a vy mezi Berlínem a Prahou, pokud Vás neodpojí a nepošlou do Minsku, usnete na rameni rozložitého amerického turisty, který má mnoho co společného s vodní postelí, kterou jste si koneckonců vždycky přáli vyzkoušet..
Návrat domů po půl roce není nic nepříjemného. První den můžete beztrestně jíst na gauči a spát po obědě. Celý proces zvykání na domov je ale bohužel v řádu minut. Pokoj je plný věcí, které vám nechyběly, město je plné lidí, které neznáte úplně stejně jako ty v zahraničí a všichni vaši kamarádi mají něco důležitějšího na práci. Cokoli jste vytrpěli v Koperníku, Galileovi či rychlíku pana Keplera, nebrání vůli všechny jen letmo obejmout, a vypadnout z domova na další půlrok..
Ikdyž mezi Berlínem a Prahou odpojili do Minska i ten jediný funkčí záchod..
Welcome
(Kubesh, 13. 7. 2009 12:24)