Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Milý Jidáši, ...

5. 4. 2010
Na vesnici, kde jsem trávil převážnou část dětství jsme drželi množství zvyků. Bylo to však až poté, co mi vesnická rada starších odebrala nelichotivý status "plzeňského víkenďáka", kdy jsem si místních zvyků mohl dosyta užít. Rada straších se sestávala z kluků, kteří měli lepší motorky, více uhrů nebo byli příliš hloupí, aby jim někdo mohl odporovat.
 Jistě je za tím ohromná symbolika, ale většina zvyků se zakládala na tom, něco nebo někoho odněkud vynést. Vynášeli jsme smrtku k požární nádrži, na Velikonoce Jidáše za hranice vesnice (někdy do požární nádrže), v květnu jsme prozměnu vynášeli Májku z vedlejší vesnice a po dlouhé úvaze ji přidali ke smrtce a Jidášovi do požární nádrže. V létě během žní bylo občas potřeba vynášet kombajnisty z hospody domů..

Vynášení Jidáše bylo velkou kapitolou každé Velikonoce. Skupina místních chlapců dva dny kodrcala křížem krážem po vsi a snažila se dělat co největší možný hluk. Když se různé řehtačky a klapačky ukázaly jako nedostatečně iritující, přidali jsme hasičskou trubku, lesní roh, cyklistické zvonky a jidášovskou písničku zvýšili o oktávu..

Óó, lstivý Jidáši cos to učinil,
že si svého pána Židům prozradil,
za to budeš v pekle hořiti,
s Luciferem, ďáblem, tam přebývati ....

Písnička v původním znění podáva Jidáše jako "nevěrného", ale to vesnická rada starších zavrhla, neboť něvěra dle místních zvyklostí nebyla nic odsouzeníhodného. Nejistota panovala i ohledně slova "hořiti"

Nepřísluší mi vykládat symboliku křesťanských zvyklostí, ale myslím, že celá záležitost s vynášením Jidáše má upozornit na to, jakýže byl tenhle chlapík prohnaný šíbr. Jelikož byl černoch a měl zradcovstvím zavánějící jméno, všechno to udávání a "Ježís říkal tohle a Ježíš říkal tamto" automaticky připadlo jemu.
V minulosti se první kolo Jidášovy antikampaně konalo ve čtyři hodiny ráno, protože kolem šesté už se musely okopávat tuříny na polích místního vašnosty. My v roce 1995 jsme celou záležitost pojali konzervativně a vyrazili kolem vsi s Jidášem o půl páté.
Jako nejmladší koledník jsem privelegium vstávat ve čtyři a stokrát zahalekat popěvek otráveným lidem  měl vyvážit tím, že budu představovat právě Jidáše. Znamenalo to tvářit se provinile a být oblečen v pytli na brambory, který byl pro větší efekt ověšen několika barevnými třásničkami. Všobecně bylo ve vsi zvykem veškeré předměty veřejného významu tu a tam ověsit třásničkami.
Můj Jidáš v konečném součtu vypadal jako malý pochodující stánek se zeleninou.

I pokud by Jidáš zachránil Ježíšovy děti z hořícího domu, nechal se za něj přibít na kříž a klepal se místo něj zimou v jesličkách, nedopadl by v půl páté ráno ani o trochu lépe. Lidé ve vesnici se postupně rozdělili do tří skupin. Ty, kteří vstali, dali nám vejce a peníze, ty kteří nevstali a nedali nám nic a ty, kteří vstali a pustili na nás psy.
Těm, co nás obdarovali vejci jsme zazpívali ještě několikrát a Červenka uzavřel celý spektákl vypilovaným sólem na lesní roh. Těm, co nám neotevřeli jsem zazpívali ještě vícekrát a ještě hlasitěji a virtuoz Červenka jim celou dobu tloukl do vrat svým lesním rohem.
Lidé, kteří na nás pustili psy sice neslyšeli naši píseň ale zato mohli strávit příjemné odpoledne se svým psem, kterého bylo potřeba důkladně omýt od vajec, které na něm přistály..

Závěrem Bílé soboty se na vynášení Jidáše vydali i naši otcové, kteří poté, co zazpívali v hostinci u pana Leštetického dorazili pouze k požární nádrži, kde spolu se sbírkou májek a smrtek pořádali velikonoční plavecké závody..
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář