Deja-vu na šestou ..
Již šestý týden jsem v úterý večer jako vaše oblíbená videa. Stačí zmáčknout replay, celá půlhodina proběhne znovu a člověk si připadá jako myška bežící v kolečku. Každý týden to samé, či velmi podobné, minutu po minutě. Příští týden si musím dát pozor a někde se zaseknout.
20:16 - Z tréninku odcházím skoro první a mokré vlasy hrozně studí za krkem. Koupím si pokaždé plechovku Fanty, protože se bojím, že když ji nikdo nebude pít, přestanou ji vyrábět. Prohlížím si barvy na plechovce a přemýšlím, že dřív byly mnohem míň vtíravé. Zdravím vrátného "Shledanou" a on hrozně nahlas zahaleká "Shlééé".
20.18 - Na tramvaj musím přidat až od odpadkového koše, do kterého se z několika metrů už skoro měsíc snažím trefit prázdnou plechovkou. Od zastávky třicítky už musím opravdu běžet a tkaničky od mikiny mě střídavě plácají do obličeje. Je to nesnesitelné a divím se výrobcům, že je to nenapadne.
Bill Murray a sysel si užívají stále stejný den
20.20 - V předním vagónu sedává vzadu dělník s igelitkou a vepředu dva profesoři z univerzity, kteří se pořád smějou. Na náměstí Míru nastupují dvě puberťačky a mluví o tancování. Na Chodském náměstí a nebo kousek před ním mi vždycky volá děda a ptá se, jaktože jsme o víkendu zase prohráli, a jestli na mě v listině střelců náhodou nezapomněli jako minule. Říkám mu, že nezapomněli a že příští týden jim to nandáme. Zeptám se na babičku nebo jestli už si vzpomněl, kam dal spravit svojí motorku.
20.27 - Vystupuju U práce a v baru Jekyll a Hyde není nikdy Lufťák, ale nějakej barman kterého neznám. Na zastávce autobusů stojí dvě studentky z UUD, Johana a Katka. Katka je vysoká, skoro jako já a Johana má zváštní černou ofinu. Mají s sebou nějaké výkresy a když procházím kolem, políbí se na rozloučenou. Johana nastoupí do autobusu do Zruče a ještě jednou ji vidím, když autobus stojí na semaforech. Procházím postupně kolem vůně Subway a zápachu z Kuřecího stánku.
20.28 - V divadle mají vždycky přestávku a na zastávce 13tky stojí Martin od nás z Černic. Jako malí jsme si občas hráli, pomohl mi dokonce opravit moji motokáru, ale teď je mu asi 17, a nechce mluvit s nikým. Zatímco kolem projde silnější cizinka v brýlích a než přijede trolejbus, vykouří Martin dvě cigarety a poslední obláček dýmu vydechuje dost ve spěchu.
20.41 - Trolejbus je tady. Sedám si na sedačku v protisměru, protože se rád koukám na lidi, jak často mrkají. Asi tak u zimního stadionu si začnu čmárat do sešitu Světové ekonomiky, protože ho nemám šanci stejně popsat až do konce. Maluju si ovce, dinosaury nebo křivé domečky jako dělá Frank Gehry. Nic jiného totiž namalovat neumím. Za šest týdnů mám tři domečky, jednoho Allosaura a velké stádo ovcí.
20.50 - V Ulici u Školky nastupují dva násoskové z Panini Baru a zpívají buď písničku o nějaké holubičce nebo "Kdyby tady byla taková panenka" .. Všechny ženské v trolejbuse se tak podivně oklepou...
Pak už to většinou stejné není. Třeba dneska seděla v naší ulici, přesně uprostřed, velká žlutá ropucha. Asi se blýská na lepší úterky. Příští týden se zeptám Katky nebo Johany, (jména mi napověděl Jirka) jestli si toho všímají taky.. Ale spíš jen pomyslím na to, že bych se mohl zeptat..
Teorie náhody a setkávání je tady v Plzni docela zábava. Město je tak malé, že máte šanci uvěřit, že je to všechno naprogramované..
Komentáře
Přehled komentářů
je modelem, protože se musí tvářit tak, jak je mu zadáno. vidělas přece zoolander ..
smích
(without.wings, 6. 4. 2008 19:02)nevim, jak by se model tvářil, kdybych ho chtěla celýho obtahovat nebo okečupovat... :D
tohle
(Honza, 6. 4. 2008 14:57)už tak jednoduché není ... doporučuju ale vzít velký papír, model na něj položit a obtáhnout tužkou .. pokud sebou nebude mlít, mělo by to alespoň v začátcích pomoci .. popřípadě celý model natřít kečupem a obtisknout ...
jak
(Honza, 5. 4. 2008 10:45)je to jednoduché. stačí zavřít oči a kroužit tužkou. většinou z toho vznikne slušná ovce... :o)
model
(Honza, 6. 4. 2008 19:15)