Na prahu Prahy ..
V sobotu, na samý konec listopadu, přijel do pražské Lucerny zaválet (samozřejmě s celou rodinou a v karavanu ) cikánský kytarový mistr světa ; Bireli Lagrene. Jelikož Plzeň, ač je na romské osadníky bohatá, nikdy hvězdy podobného formátu nepřiláká, musel tentokrát Mohammed k hoře.
Toto je jedna ze dvou podařených fotografií ze včerejší série "Jazz ve tmě", než mě okřikl pořadatel.
Ačkoli všichni ostatní berou cestu do Prahy jako každodenní rutinu a kalkulují s minutami, pro mě to byla veliká událost. Připravoval jsem se na ni jako na týdenní dovolenou. Vytiskl jsem si všechny adresy (nikdy nevíte, zda ta Vodičkova je pořád tam, kde byla), všechny odejzdy všech dopravních prostředků tím směrem v následujícím týdnu, a pro případ nouze zarezervoval lůžko u sestřenky, která v Praze hnízdí kvůli škole.
Ve žlutém autobuse jsem tentokrát zvolil jedinečnou kombinaci Ano, Ne, Ne ( pro neznalé Sluchátka- Noviny -Teplý nápoj ) a na Můstku se opět nedokázal dostat na zemský povrch.
V Praze, tedy spíše na jejím prahu, je spousta zbytečně drahých párků, jejichž prodavači už za ta léta mluví slušnou angličtinou ( přestože nejčastěji hovoří pouze o kečupu a hořčici ). Většina psů je v pražském centru oblečena mnohem lépe a vkusněji než já a většina prodejců trávy byla mým nezájmem o koupi poněkud překvapena. Na České národní je lev ve skoku a na hřbetě mu sedí nějaký chlápek. Můžeme jen děkovat, že národní banka nemění tohle své "logo" na vrcholku budovy podle aktuálního dění jako to třeba dělá Google. Protože jinak by v těchto dnech na české národní bance mohl být ve skoku leda tak slimák.
Ale zpět k Birelimu. Ten přijel v doprovodu dvou dalších muzikantů a takovému počtu se nedá říci jinak než jazzové trio. Hono Winterstein, doprovodný kytarista byl přibližně o rozměrech jako Bireli a bassista Diego v součtu. Kytara v jeho rukou vypadala jako tyčinka na čištění uší. Diego Humbert byl pod masou svého kontrabassu trochu nepatrný, ale i tak jej mistrně ovládal. Nerad bych sklouzl do poučného recenzování a proto Vám podstrčím ukázku písně Hungaria (Django Reinhardt)
Koncert spolu se mnou navštívila početná tlupa cikánů ( ti se pořadateli nenechali v pořizování audio-vizuálních materiálů příliš omezovat ), a také Iva, pražská dívka, která mi ukrátila čekání na vlak přiznáním, že cikánský jazz zná také jen díky filmu Woodyho Allena - Sladký ničema (Sweet and Lowdown)..
Komentáře
Přehled komentářů
Mel by ses pustit i do te kritiky naseho statniho aparatu. Jak jinak zvysit navstevnost, nez ze budes psat nenavistne komentare ale za to muze Tupohlavek, nebo kdo voli Paroprase je sam prase. Lidi to zerou jak Beatles.
Na za ver bych jen rekl, ze za vsechno muze trpaslik Cikrt a pan Zaanalek.
Menší rovno
(Honza, 1. 12. 2008 10:33)
Myšlenka, že bych na svých bahenních stránkách kritizoval bídné poměry v čechách, je trochu vedle.. :-) Myslím že zůstanu u muziky a zcestných úvah ..
Ale možná možná ..
>= 50
(Petr Pan, 1. 12. 2008 10:12)A bude o těchto věcech napsán také nějaký článek? :-) Jen jestli to je vůbec publikovatelné před desátou hodinou večerní...
Díky
(Honza, 1. 12. 2008 1:02)
za doporučení, jen kdyby bylo více času ..
Mimochodem, myslím, že vím minimálně o dalších padesáti věcech, které v této zemi známy nejsou a nikdy nebudou. Ćást z nich je snad více potřebných než filmy .. :-)
Sweet and Lowdown
(Petr Pan, 30. 11. 2008 20:13)Parádní film :), a doporučuju i novotinu Cassandra's Dream, kterážto není v naší vaší zemi příliš známá, bohužel.
Kritiky
(Kubesh, 1. 12. 2008 23:05)