Neóda na zimu
Nikomu neunikne, že jsem zaujatý. Přibližně stejně jako bývají ruští porotci u krasobruslení. Je snadné a snad i laciné stěžovat si na zimu. V zimě se mi staly vždy jen ty horší věci, a ačkoli v součtu nevydají za moc, nechci aby se jakákoli z nich opakovala..
Začalo to už dávno předtím, než jsem zimu vůbec kdy podezíral. Jako jedinému mi boby vůbec nejely a jako jediného mě sáňky vždy poslaly do potoka pod kopcem. Spadlo na mě mé vlastní iglu a všechny puky mi vždycky spolknul led. Rodiče zvažovali, zda mě raději na zimu nenechat umístit do sanatoria, když jsem si dva roky po sobě vyrazil přední zuby. Nikdy jsem nebyl na obědě ze školy první, protože zavazování zimních bot vyžadovalo deset minut, účast obou rukou, druhé nohy a úst. V zimě přišly všechny rozchody a hádky, nesplněné zkoušky a neuchopné příležitosti.
Nevím jak si představujete ztělesněnou zimu, ale u mě má pyšný výraz Meryl Streepové, dlouhé nalepovací nehty se stříbřitým motivem, kožich z hranostajů, modré žilky na zápěstí, mezi ňadry jsou jí vidět žebra, jezdí autem se sedačkami z bílé kůže a nejspíš bije svého manžela..
Vím, že zima (ač je to taková fúrie) má svá pozitiva a vím, že to není jen klip Last Christmas od skupiny Wham. Jsou to první tři jízdy ráno na Velkém Javoru, jsou to holčičí červené tváře a neustálá touha se tisknout, sprosté nápisy prstem na zasněžených sklech u auta a taky třeba olizování rampouchů. Jen jich není mnoho.
Další z nich je skladba Maxe Richtera, která mě provázela začátkem letošní zimy. Znám ji díky Tereze a ikdyž klip není ani trochu zimní, zvuk je.
On The Nature Of Daylight z alba The Blue Notebooks
Nevím jestli umíte ostře rozlišovat mezi patetickým a dechberoucím. Já neumím a přestože ani druhá ze skladeb není doprovázena fotografiemi omrzlých větví stromů či úspěchy našich reprezentantů v severské kombinaci, byl bych rád abyste měli šanci si ji poslechnout.
Max Richter - Embers ( Memory-House )