O slavném západu
Je tomu téměř dva měsíce, co jsem přistál vedle šestiproudé silnice, v papundeklovém domečku v nizozemské provinci Gelderland. Teče tu Rýn a Heineken. Rýn je špinavý a mocný, Heineken na české poměry čistý a slabý..
Ale nejsou to jen tekutiny, které činí západní, můžeme říct tu nejzápadnější, Evropu tou západní Evropou. Popravdě je to vše ostatní. Ani ne tak prostá existence jiných věcí a existence stejných věcí v menším či větším množství. To, co představuje hlavní rozdíl mezi oběma částmi starého kontinentu je způsob, jakým věci do sebe zapadají, jak po sobě následují, a jak je hrozné se na to na všechno koukat..
Představte si svět, kde autobus jezdí vždycky včas a usměvavá řidička vám zastaví, když sotva popadáte dech deset metrů od vytyčené zastávky. Svět, kde vám starší paní, která rovná regály v supermarketu přesně a přesně anglicky s lehkým britským přízvukem popíše, kde jsou rozinky. Svět, kde mají všichni čisté boty a nejstarší móda se pohybuje v řádech hodin, u dívek minut. Kde všichni způsobně čekají ve frontě dokud si důchodce nevyskládá sloupeček drobných mincí, načež se rozhodne zaplatit kreditní kartou.. Svět, kde bankomaty nevyplivnou bankovky ohromných hodnot, s nimiž vás všichni obchodníci pošlou ke všem čertům, nábrž pečlivě vyváženou paletu bankovek různých hodnot.. Zemi, kde nikdo není out, benzínové stanice, pokladny na nádražích a rychlé občerstvení na ulicích jsou řízeny počítačem..
Nevím jak vám, ale mě se v takovém světě nežije moc dobře. Schází mi naše, čistě východoevropské nedokonalosti..