Ruský držák....držáček
Vychuchol Povolžský je jeden z mála druhů , který zcela bez výčitek nebere v úvahu globalizaci a transatlantické a transpředaleké cestování. Na jednu stranu tak nikdy nespatří Eiffelovu věž ani koncert Robbieho Williamse, ale na stranu druhou, proč by měnil své bydliště, když se mu na něm daří přežívat již 40 milionů let. Potykal si s se srsnatým nosorožcem a již od počátku sledoval vývoj lidského plemene. Tělo vychuchola je podobné ondatře, tělo ondatry je podobné vydře, vydra fredce, fredka lasici, a lasice je podobná Vychucholu atd.. Jen je nepatrně větší. Jeho portrét však navzdory lasicčí architektuře těla spíše připomíná ježka. Tento ježčí profil není jen tak bezúčelný, Vychuchol používá svůj pozdvižený rypáček jako šnorchl, tedy k dýchání nad vodou.. Otisk je nohy zas naopak navozuje dojem, že je ptakopyskem (ptakopysk není podobný vůbec ničemu), mezi prsty má plouvoucí blanky, na zadečku pak vyrůstá malý sploštělý ocas.
Vychuchol není živ z tradice svého rodu, jako tomu bývá u lidí, ale loví hmyz,celé spousty hmyzu a to převážně v noci a při vodní hladině. Otázkou je, zda ví, kolik chutného hmyzu se v noci vodní hladině vyhýbá. Bohužel všechny tyto roztomilé biologické detaily doplňuje pižmová žláza, pro níž, resp. pro jí vylučovaný maz je vychuchol i v těchto dnech loven, převážně ve finální prospěch pomatenců z kosmetického průmyslu.. Dalším postrachem populace Vychuchola je invaze severoamerického norka, jak jinak než zapříčiněná člověkem. Jako již monhokrát v historii převezl člověk nic netušící druhy na místa, kde se jim navzdory záměrům matky přírody velmi daří. Stalo se to přibližně takto:
"Pojď Jamesi, odjíždíme, tady v Rusku se nedá vydržet".
"Ale tatínku, kde je Furry, nemůžeme ho tu nechat"
"Ale notak Jamesi, vždyť je to jen norek, však on se o sebe postará. A teď už pojď".
Pižmo produkované zmíněnou žlázou totiž všechny živočichy v přirozeném prostředí Vychuchola přímo odpuzuje. Jediní, kterým je jeho pižmo putna, jsou ti z kosmetického průmyslu a zapomenutý severoamerický norek. Za 40 milionů let měl Vychuchol nejednu příležitost udělat si přátele, moderně řečeno: konexe. Nepochybně se prvních 10 milionů let ostýchal oslovit Mamuta a jemu podobné a tak jediný, kdo se stal v poslední době jeho opravdovým přítelem je Bobr. Bobr jakožto výtečný architekt krajiny stojatých vod zapříčiňuje svými hrázemi a hrázičkami vznik malých tůní, což se Vychucholům nadevše zamlouvá. Kromě jich se to zamlouvá také vodním měkkýšům, kteří jsou shodou okolností oblíbenou pochoutkou Vychucholů, ale i častými původci onemocněních Bobrů. Vychucholi mají tak jedinečnou příležitost spojit příjemné s užitečnými a vrátit Bobrům vložené investice...